U kolébky řádu johanitů stál špitál sv. Jana Slitovníka v Jeruzalémě, založený kolem roku 1050 italskými kupci z Amalfi. Nemocnici, která byla schopna pojmout na 2000 nemocných především z řad poutníků, spravovali benediktini. Po příchodu křižáků se špitální bratrstvo začalo rychle rozmáhat. Zasvěcení špitálu bylo změněno na významnějšího sv. Jana Křtitele. 15. února 1113 papež Paschalis II. potvrdil bratrstvo jako církevní řád. Řehole řádu johanitů, potvrzená 1137, obsahovala prvky benediktinské i augustiniánské, slib chudoby, celibátu, poslušnosti, povinnosti ochraňovat věřící, pomáhat potřebným a bránit Jeruzalém před muslimy.
Bojovník řádu Maltézských rytířů (Johanité) - plným názvem Suverénní vojens
ký a špitální řád sv. Jana Jeruzalémského z Rhodu a z Malty. Rytíř měli na sobě bílý kříž na černém varkoči. Ačkoliv barva řádu byla červená, tak ve Svaté zemi a krátce po návratu z ní z praktických důvodů používali černou barvu.
Krak des Chevalies postavili špitálníci v období let 1142 a 1271. Kdysi tu mělo základnu 4000 rytířů.
